Noc v hotelu Huzur byla jako vystřižená z nějakého hororu. Skrze otevřené okno jsme během noci slyšeli takové zvuky, jejichž identifikaci bychom dali spíš na starosti panu Sharlocku Holmesovi. Ono tomu ostatně odpovídá i počasí - Londýn v deštivém oparu.
Teprve nyní si asi uvědomujeme onu divokost asijských ulic. A k tomu navíc představa, že nám v noci po obličeji lezou švábíci...no vskutku nic moc.

Po 9. hodině vyrážíme já, Petr a Bára do města koupit něco k snídani. Okolí Medyan Parku lemuji bulváry jako v Hollywoodu (možná to bude tím, že právě nad celým Trabzonem září podobně jako v Hollywoodu nadpis T R A B Z O N ). Tudíž největší problém nám činí sehnat pekárnu, v supermarketech ráno chleba sice seženete, ale nezaručuji, že bude čerstvý. Nakonec nám radí paní, původem z Uzbekistánu a hned nás také dohání a vnucuje kontakt -Bára s Petrem aspoň osvěžují své znalosti ruského jazyka.

Dopoledne trávíme v hotelu a okolo 12. hodiny se vypravujeme do města za účelem dobře se nadlábnout, a pak navštívit nějakou tu památku. Jelikož nejsme stále zběhlí ve znalostech zdejších specialit, končíme v bistru, kde si sice objednáváme kebab, ale číšník nám přináší talíř se sekanými kuřecími kousky s přílohou, která vypadá jako kříženec rýže a krup, nechybí zeleninový salát a chlebové placky.K tomu pijeme fantu. Cena-3,50 lir. Tak trochu víc, než jsme si původně představovali. Ale jídlo výborné!

Po jídle stopujeme dolmuš, jedoucí k Ayasophia Museu. Cena jízdy po městě je vesměs stejná: 0,90 lir na osobu. Ulice jsou jako vždy plné sténků vesměs s ovocem (melouny, broskve a hroznové vino), jedeme také kolem nemocnice, vypadá celkem udržovaně.
Za vstupné 2 liry si prohlížíme nádhernou zahradu, byzantské fresky a arabské vykopávky, válející se ladem po okolí. Na věžičku odkud by byl jistě nádherný výhled do okolí se člověk nedostane - zkrátka cena, kterou jsem zaplatili rozhodně neodpovídala kvalitě. Kupujeme ještě pohledy, za 0,50 lir a vracíme se dolmušem k centru. Poté navštěvujeme tržiště, kde kupujeme broskve (1 kg za 1 liru) a opodál ještě perský meloun za 4,50 lir. Navíc já a Bára neodoláme a kupujeme místní zmrzlinu za 1,50 lir. Bohužel divadlo, které předvádí každý zmrzlinář se nekonalo, takže jsme zase přišli o zážitek.
Využíváme též možnosti internetu a doplňujeme další informace a fotky z cest na naše webove stranky.

V hotelu se cpeme melounem a broskvemi a okolo 19. hodiny si to zase mašírujeme k restauraci, kterou jsme včera navštívili a kde si opět všichni, kromě mě a Báry, dávají Dürum. My zkoušíme zdejší jogurtový nápoj - Ayran. Chutná to jako kefír. Celkem dobrý, leč lépe by se vyjímal v okurkovém salátě. A také včerejší pohostinnost je tatam, odchazíme bez čaje.

Na zpáteční cestě k hotelu se ještě stavujeme ve společnosti Ulsoy, která organizuje cesty k Sumela Monastry a ptáme se na cenu. 15 lir cesta + 3 lir za samotný vstup. Jsem trochu šokováni. Jenže..když už jsme tady? Navíc tu máme problém rozbitého foťáku.

---